DEN 34,35: Musím přidat vlastně ještě dva dny utrpení a hrůzu zdejších silnic(vedra 47stupnů)Po překročení hraníc do Guinee,kde proběhlo vše celkem v pohodě,mají tři kontroly policie vojáci policie,říkám si hurá do Conakry,silnice je úplně nová ale bohužel po několika km končí a nastává peklo a to pro mě doslova,cesta je strašná a já plně naložen trpím a zároveň i mé moto,postupně stavím každé dva km a odpočívám a piju,je to horší a horší doufám že bude brzo normální cesta ale doufám marně.Naprosto vyčerpán padám i s moto,po hodině čekání jestli náhodou někdo nepojede se pokouším moto zvednout sám,až po odstrojení se mi to podaří ale následně znovu padám,zas hodina pauza a znovu.Začínám mít obavy,dochází mi voda a jsem bezradný a totálně na dně.Nějakým záhadným způsobem se mi podaří najít vesnici,bez elektřiny atd(mobily ale mají).Ptám se po noclehu ale takřka marně,jelikož mluví??Ne francouzky ne anglicky.Používám ruce nohy ale marně až když už se smiřuju že sebou někde plácnu a budu spát venku u motorky,jeden zdejší pár slov anglicky umí a bere mě k sobě domu.Beru absolutně cokoliv Přiděluje mi pokojík a padám naprosto vyčerpán i bez sil se svléknout.Po chvíli mě bere do koupelny za chatrčema(poprvé vidím hygienu)dostavám vědro vody a polévám se to je koupelna,chodím se polévat každých dvacet minut až je mi to nepříjemné jim plýtvat tolik vodou ale je to jediné co trochu pomáhá.Telefonické spojení nemám až když jim to“náležitě“ vysvětlím tak zakupuji zdejší tel kartu kterou mi donesou až do postele,nejsem schopen ničeho,jen pít vodu.Pokouším se spojit s kamarádem co žije v Conakry jelikož mě čekal ale bohužel číslo jsem vytratil při výměně karet.Nicméně ho získávám z čech a dohodnem se na příští den.Jenže ráno mi je absolutně stejně jako včera.Místní mě berou na procházku po okolí ale po chvíli to vzdávám a vracím se.Procházím místním trhem a sleduji lidi ,mají tu jen hliněné cestičky plné bordelu(evropského).Vaří se tu zásadně venku na dřevěném uhlí,k snídani dostávám bagetu s tatarkou.O proti Senegalu je tu daleko krásnější krajina.Mě trápí představa dálšího dne kdy bude asfalt??Nedělám si raděj iluze,nějak to dopadne hlavně ať mi je lépe.Taky mám obavu aby mi nedošel benzín.Tady opravdu člověk nikdy neví.

Mám při svém léčení psát,nic jiného dělat nemohu.Tak se vrátím do této země:stále mě sledují,všechno je pro ně nové,třeba fotoaparát to je tady pro ně něco,stále mi ho berou a fotí se navzájem až musím dávat pozor aby ho neukradli(byl jsem upozorněn).Jejich vaření je taky zajímavé,vaří opravdu asi jen venku a na dřevěném uhlí,snažil jsem se to vyfotit,ještě se pokusím sprchu a záchod.Ta hygiena je alespoň pro mě dost zoufalá.Jinak jsem dostal dnes oběd nemůžu říci že to nebylo špatné,spíš naopak.Rýže s omáčkou(ostrou) podobnou guláši a v tom kousek ryby.Už jsem určitě psal o tom jak nepracují ale v této zemi asi vůbec,jen se motají okolo příbytků a klábosí,škola tady je ale jak to funguje netuším.Vše je o několik stupínků níže než v Senegalu.Někteří pracují v evropě a ty se odlišují velkými domy.Člověk je tady stále zaprášený a spocený.Některé rodiny mají svůj agregat a tak si večer dopřavají chvilku třeba o muzice,nebo si dobíjejí telefony,mají ho i děti ale nechápu to.Ptal jsem se po telefonu kamaráda co tu žije a říkal že dodneška nepochopil kde berou peníze třeba na telefonování.Večer mě chtějí táhnout na fotbal místních ale nerad opouštím své věci?Ženy jsou tu dosti zanedbané oproti Senegalu a nejsou zdaleka tak hezké.Ptal jsem se domácího jestli je ženatý (34let),říkal že ženu mít může jen pokut má peníze(že by nějaká podobnost s dnešní evropou??)On je každopádně nemá a asi mít nebude.Umím si představit žít jinde ale tady v té vesnici ani náhodou.

Zjišťuji že tato cesta je opravdu dobrodružství určitě ne pro každého motorkáře ale když je člověk na cestě dnes a denně sám tak jsou situace kdy si říkám jestli jsem normální.Jsem moc rád že mám doma v některých lidech velkou podporu a když mám problém tak v rámci možností pomůžou a to dokonce i v lidech které jsem poznal jen přes internet (GS STRÁNKY).Tímto jim prozatím děkuji.

Čeká mě ještě asi 300km a slavíme se svou moto 100.000km,doufám že né v pustině.Stále funguje jak má a to upřímě dostává velkou čočku.Taky se jí pokusím jak to půjde kompletně prohlédnout a dotáhnout co se dá.Ten jemný prách zaleze všude,jen asi dnes škoda že jsem nenafotil včerejší zoufalost ale nešlo to.Rídím se prozatím jen tím co bude zítra,dále opravdu ne jelikož to ani nejde.Nehledě na to že plánované věci nemusím.

Ještě krátký dovětek fotbal nebyl ale šel jsem s domácím na procházku do města a ukázal mi jak se dobíjí telefony??Nemají elektřinu ale vysílač pro telefony ano,ten pohání agregát a mají tam okénko,kam všichni nosí telefony a nechají nabýt za příslušnej poplatek,koukal jsem jako blázen.

DEN 35,36,37: Je brzo ráno okolo 6.00hod probouzím se a tuším co mě čeká za den. Snažím se co nejrychleji zabalit rozloučit a razím,rána jsou krásné a počasí velmi příjemné.Fotím východ slunce a razím.Jsem v pustině a Semrád že vesnice Touba už bude jen ve vzpomínkách.Stále naivně doufám že silnice bude ale je to velký omyl,dvakrát zabloudím,jelikož mapu nemám a navigace je bezradná ale řídím se kompasem směr jihozápad.Cestou mě v jedné vesnici zdržují vojáci,nemám na ně nervy a ani čas jelikož chci jet dokut slunce tolik nepálí.Jsou neoblomní ale já také ne beru do ruky telefon a dělám že telefonuji,na jejich otázku kam volám odpovídám že ambasádu,zaleknou se a propouští.Už jsem to takto udělal párkrát a funguje to.Po asi 250km tankodromem vysílen a dně nacházím řeku,sjíždím až k řece(kradou) tak padám ale je mi to fuk hlavně do vody.Svlékám se vedle polonahých černošek které v řece perou a padám do vody je jako kafe ale je to úleva,to jak dostanu motorku na dvě kola neřeším je mi to úplně jedno.Nejraděj bych zůstal do dalšího dne ale voda mi dochází a bojím se komárů,po hodině odstrojím motorku dostanu jí na kola a peláším dál.AJAJ??Po 3km silnice,jásám blahem a jdu líbat asfalt.Normální silnice po asi 4 dnech,no paráda,hledám v sobě sílu pokračovat,hlavně si nedělej moc iluze říkám si(dělám dobře).Vjíždím do městečka Boké kde mě zas trápí policie a místních odhadem 30 lidí mě obklopují že nemohu ani znovu usednout na moto.Volám kamarádovi a říkám kde jsem,on na to je super do večera jsi v Conakry u mě,já na to ok a letím jak vítr,silnice je dobrá až tak že občas mažu až 140km,hod.Samozřejmě se po X km silnice opět mění v tankodrom,štve mě to ale už vím že to tak je a tak se má rychlost snižuje na asi 40-50 km.Nicméně představa že už budu v „civilizaci“ mě drží nad vodou a večer se doplazím do hlavního města,kde kupodivu koukám že mají i elektrické vedení.Je na večer a já už nemůžu ani kousek ale přemáhám se a po tel hovorech to ukončuji u benzínky a volám znovu že už nepokračuji ať si pro mě dojede.Po asi 30 min přijíždí taxy a vystupuje běloch…pokračování příště..

Guinee(Conakry) díl 1:Začínám na díly protože tu trávím delší dobu a asi toho bude více.Nevím kde jsem přesně zakončil mé psaní posledně ale každopádně jsem se dostal ke kamarádovi kde jsem nabral a někdy i trochu přebral sily.Čekalo mě vřelé přivítání ale zároveň i trochu zklamání z tohoto města.Dozvídám se dnes a denně spoustu zajímavých věcí,které pro evropana jsou myslím absolutně nepochopitelné(momentálně nejde elektřina už asi pátý den).Když jsem se mi po té hrozné cestě udělalo trochu lépe tak jsem konečně pozřel i pivo,není špatné ale téměř nikdy studené.Nejdříve jsem se trochu věnoval motorce,musel jsem spoustu šroubů přetáhnout a kompletně vše ručně umýt od červené hlíny která obsahuje Bauxit a železo,je to hrozně jemný prášek který zaleze téměř všude.Mimochodem jsou tu největší ložiska Bauxitu,kvalitní železná ruda,zlata a diamantů na světě.Je to nepochopitelné ale je to tak.Země která má asi 9.3mil obyvatel se nachází v totálním chaossu,jednoduše pochopit jejich mentalitu je dost těžké a nebýt té menšiny běloušů tak tady asi jezdí na koních a jedí jen banány.Jsou tu téměř všude policajti nebo vojáci.Nikdo tu na druhou stranu neřeší jestli jezdíš opilej nebo ne,nikoho to nezajímá nikdo se nestará ale bělouš na motorce toho zastavují téměř všude,jen tak aby ho potrápili ale je to dost otravné jelikož je tu stále velké vedro denně okolo 40 stupnů.Jinak dostat se tu k internetu je takřka nadlidský výkon.Raděj odešlu než to nepujde.

Conakry díl 2: Zjistil jsem že v Guinee 50% lidí neví kolik je jim let,tak si udělejte představu jak to tady asi musí vypadat.V roce 1911 tady udělali Francouzi kompletní elektrifikaci a dokonce i železniční sít,je to neuvěřitelné že po tolika letech tady žijí stejně a co udělali bělouši tak rozkradli. Nyní trochu něčeho veselejšího.Na víkend jsme se rozjeli na ostrov ROOM,cesta dřevěnou bárkou byla vcelku zajímavá a po cestě potkáváme několik potopených vraku lodí,jsou to třeba Korejské lodě a je pro ně levnější loď opustit tady než vrak táhnout jinám,tady je jim to fuk a nikoho to nezajímá,občas se pokusili třeba němci vraky rozřezat a železo odvézt do evropy ale asi se to nevyplatí.  Malý  ostrůvek který přejdete za hodinu sem a nazpět.Je to takoví malý ráj na zemi,po příjezdu na ostrov se „ubytováváme“přímo u moře a já se kochám nádhernou přírodou a mořem(bohužel plast na pláž dorazil až sem).Koukáme že se něco děje,ženy tancují v kruhu a místní bubnují. Zjišťujeme že se tady koná slavnost která trvá 4 dny a tancuje se po celém ostrově.Je to slavnost obřezaných žen?? Taky jsem nechápal a nevěřil ale je to tak.Když je jim tak kolem 10 let tak rodiče dávají místní dívky na obřezání místním šamanům,musí to být hodně bolestivé a nepříjemné,zjištuji že takto“znetvořených žen“je tu velké procento až 60%,možná více a jsou na to hrdé,prostě a jednoduše je to síla.“Vládou“je to zakázané ale nikdo to nerespektuje.Jsou tu ještě horší historky ale to raděj osobně.Nás se ujímá malej klučina který splní na tomto zapomenutém místě takřka cokoli,nosí pivo,jídlo,dokonce novou svítilnu i s baterkami v noci jít po tmě na WC je jen pro silné nátury,ženy nám nabízí dokonce už 17leté.V neděli se sjíždí na ostrov i lidé na koupání a tak je tu více rušno,je tady taky ráj pro ty co kouří trávu. Loučíme i když se nám nechce a jedeme nazpět s naším mořeplavcem do chaosu v  Conakry.

Conakry díl 3: Včera se nám poštěstilo a u kamaráda šla elektřina,tak jsem dobil počítač a měli jsme dokonce studené pivo.Na počítači jsem udělal to nejnutnější co jsem mohl stihnout.Jinak čekání a vyřizování balíku z čech jsem vzdal,je to sice doručitelné??ale cena za poslání obálky se značkou a náhradním biometrickým pasem(pro vstup do USA) stojí 300eur a to zatím nejsem ochoten akceptovat.V Ghane je česká ambasáda a tak se pokusím to nějak dostat tam,problém je že do JAR to mám ještě dalších 10000km a hotovost jsem si z bezpečnostních důvodů vzal menší a Mastercard akceptují jen někde ale v JAR ano,další důvod je servis musím své kočičce dopřát opravdu dobrý servis a ten nečekám dříve jak v JAR??Rezervní gumy mám ale ostatní je tady nemožné a ani bych to nedal z ruky.Tady v Conakry žije 5 čechů drží při sobě ale jednoduché to opravdu nemají ale jsou tu dlouho a tak si zvykli na život tady,více jich tu opravdu není,jeden“vede“ restauraci a ostatní pracují pro zahraniční firmy převážně Francouzké,nebo Americké.Jinak běloušů tady je celkově strašně málo mizivé procento.Je smutné že nejpozoruhodnější stavbou je tady ambasáda USA ,jeden velký bunkr asi vědí proč.Jinak mě mrzí že jsem nenavštívil jeden z ostrovů kde jsou památky z doby otrokářské,kde se nacházel „sklad“otroků kteří putovali hlavně do USA.V době kolonizace se z toho stalo vězení ale pod vládou Británie což je zajímavost jelikož zde převládají Francouzké kolonie. Jinak já čekám na novou provizorní značku a viza(problém viz je ten že to stojí hodně peněz a je to dané počtem vstupů a výstupů ze země, tak například Geineské už budu mít už dvě a do Mali to samé.Doufám že dál to půjde.Poslední nevalné zprávy mám z Nigerie kam taky musím,mele se to tam ale projedu.Jiná cesta není.

Conakry díl poslední: Okolnosti mě donutili zůstat zde déle než jsem chtěl,nicméně toho nelituji jelikož jen dostatek času vám ukáže spoustu věcí které při průjezdu zemí jen těžko poznáte.Tak za prvé nám odhadem dnes v noci šla poprvé asi po deseti dnech elektřina sice jen od půlnoci ale i tak jsem alespoň dobyl co bylo potřeba a nemusím stále otravovat svou lásku BMW.Je mnoho věcí které bych chtěl napsat ale myslím že spoustu z vás by to třeba nudilo a hlavně si na vše ani nevzpomenu.Já každopádně mám po docela obstrukcích vízum do Sierra Leone(kam se těším) a taky průjezdní papíry bez kterých to tam vlastně ani nejde vjet,zároveň nové tříměsíční vízum do Mali bez omezení vjezdů a výjezdů do země.Nyní čekám jen na DHL které mi doufám konečně doručí pár nezbytně důležitých věcí asi nejdůležitější VISA karta Mastercard tady nefunguje,náhradní značku i když mám provizorní,můžete kouknout na foto,pas(pas taky proto že už mám málo volných stran na víza) a pak pár drobností.Poznal jsem tady spoustu zajímavých lidí a to hlavně místních díky kamarádovy co tu žije.Už jsem si tady konečně trochu zvykl což je potřeba pro pochopení chaosu který tady panuje.Malý příklad dnes v plném provozu z ničeho nic uprostřed silnice hrají kluci fotbal mají dvě provizorní branky a hrají jako když se nic neděje,prostě naprosto šílené věci(kdyby náhodou jsem jen o něj zavadil a něco se mu stalo) tak to odnesu jen proto že jsem bělásek podle zdejších mají všichni bělásci peníze,zákony tady nefungují a to doslova.Je hodně nutné se věnovat řízení s maximální opatrností jelikož všichni troubí a nikdo nic neakceptuje,můžete být opilí do bezvědomí a můžete řídit nikoho to nezajímá,jen chtějí úplatky.
Mé další myšlenky každý den patří hlavně průjezdu Nigerii což je velký problém,každý mi tady říká že v lepším případě přijdu jen o motorku ale to mě opravdu straší.Ještě navštívím ambasádu aby mi řekli něco konkrétnějšího ale vypadá to tak že to přehodnotím a raděj se pokusím to oběd přes Niger a Čad do Camerunu je to delší asi o 2000km ale bezpečnější,na druhou stranu problém je že začne každým dnem období dešťů což prý je opravdu síla,tak jsem na to zvědav.Na pneu mám 12000km a doufám že ještě chvilku vydrží ale do JAR jistě né..Držte palce zdaleka toto dobrodružství ještě nekončí.Jak to půjde ozvu se ze Sierra Leone…Dnes vaříme knedlíčkovou polévku na mém cestovním vařiči a v neděli před mým odjezdem budeme dělat řízky,pak budu jen na konzervách ale ani mi to nevadí…

Conakry opravdu naposledy: Tak se po delší odmlce hlásím opět z Conakry ,měl jsem neočekávané problémy s motorkou počínaje po propadlé vízum konče.Začalo to tím že před odjezdem jsem moto prostě nenatočil,začal jsem regulátorem ale nakonec jsem rozebral i dost velkou část motorky(čerpadlo v nadrží a filtr na druhé straně),filtr jsem profoukl vzduchem a vše pročistil.Sesadil vše dohromady regulátor překlenul a jezdí to,sice to není ono ale jezdí,nechám si sem přeposlat nevej regulátor a pár drobností.Člověk na těchto cestách musí počítat se vším ale měl jsem i trochu štěstí jelikož se mi porucha stala u mého bydliště,což byla hodně velká výhoda. Nevěřil jsem že to smontuji, ale po telefonických poradách s kamarády to funguje.V Conakry jsem už jako doma takřka všichni mě tady už znají, jelikož běloušek a velké moto je tu opravdu jen jeden diky čemuž jsem zdejší poznal opravdu více. Je to tu jeden velkej chaoss, samotné město nestojí za nic, ale Guineejská  krajina i příroda jsou krásné, jen na věčné kontroly policistu si musíte zvyknout. Seznámil jsem se tady s pár zajímavými lidmi a možná do budoucna bude i nějaký obchod. Je to opravdu veliké poznání zač jsem moc rád. Včera jsem dostal pokutu , to je tady ale normální člověk se musí obrnit. Co mi asi vadí nejvíce je zdejší provoz, je to fakt chaoss a těžkej. Když řídím jsem stále ve střehu a nemůžu hledět kolem sebe, ale jen na silnici před sebou. Je to velmi unavující a vysilující. Včera jsem se vydal pryč z města  podívat se na pozemek kamaráda a hlavně ven z města, dostat se tankodromem mimo město je síla. Povedlo se a já se konečně kochal krásou zdejší krajiny, krásné palmové háje spojené s nádherným zeleným pohořím atd..,prostě krása. Bohužel zdejší moře to moc nenabídne jen ostrovy o kterých už jsem psal,je příliš skalnaté a plné odpadků. Když mi nejezdilo moto tak jsem byl neštastný, pohyboval jsem se taxi to je 7 lidi v rozpadlých převážně Renaultů prostě běs ale i to jsem se už naučil. Ceny jsou tu docela příjemné benzín něco kolem 0.8 euro a ostatní různě. Maso drahé a vše co je dovezeno z evropy také a neskutečně drahé. Místní jedí převážně rýži s takovou ostrou omáčkou a někdy kousek ryby, maso ne pro jeho vysokou cenu. Tu rýži jedí každý den stále to samé. Jinak jídlo v „restauraci“ tak kolem 40000FRG asi 4 EUR to nejlevnější ta rýže 1.5 EUR.
Nyní k další cestě,mé komplikace mi rozhodně narušili plán jelikož každým dnem začne dešťovka(období dešťů)které je opravdu husté prší ale tak hustě že si lze těžko představit, zatím je to jen v noci, leč husté. No uvidíme příští týden razím směrem Sierra Leone (určitě se nic nepo…) tam se rozhodnu jak dále. Moto jede a víza mám tak vše OK…

Těšení na Sierra Leone: V úterý brzo ráno vyrážím,už se nemůžu dočkat.Nicméně se také jedu podívat na místo českých zlatokopů(diamantů). Kamarád u kterého jsem, se pokoušel před 14 lety těžit diamanty, bohužel tam ale nastala právě v tuto dobu občanská válka, mimo jiné sekaní rukou  aby nemohli hlasovat. Konkrétně se jednalo o místo asi 250km vzdálené od hlavního města Frretown ve středozemí. Tamní situace je vysloveně donutila vyměnit naftu za rýži a zmizet ze země. Nicméně žije dodnes poblíž asi 450km právě zde v Conakry. Tyto zážitky když mi někdo bude vyprávět v čechách tak mu asi věřit nebudu ale díky tomu co jsem poznal a vidím jak funguje zdejší mentalita tak tomu opravdu věřím.To místo vám označím na stránkách,jak to půjde,když k tomu povede alespoň nějaká cesta.Těžko se toto vyprávění přenáší do psaného slova ale možná o tom jednou povyprávím.

Jedno vám ale řeknu, zůstanu dokud nepoznám a nezjistím opravdu co nejvíce,nebudu spěchat.Víckrát to už asi nebude.Zatím čau z Conakry,příští týden ze Sierra Leone..Cestování zdar a bláznům,dobrodruhům obzvlášť.