Tak začátek cesty: první etapa, která nás čekala byla celkem nudná cesta po dálnici směrem Mnichov, což znají asi všichni příznivci jedné či dvou stop. Po projetí Mnichova začala cesta být zajímavější jelikož jsme se začali přibližovat k Alpám. Počasí nám přálo a tak jsme si pomalu začli užívat. Večer jsme si našli kemp už v Itáli kdesi za Bolzánem,  ikdyž byl ještě zavřený, nechali nás ubytovat v chatce, což bylo příjemné po asi 650km.V Italii bylo jaro už v plném proudu, začalo se zelenat a rozkvétat vše okolo.Teplota byla krásných 25 stupňů. Samozřejmě jsem zjistil, že jsem par věci zapomněl, ale jak říkával jeden kamarád (co nemáš nepotřebuješ).

 

Den druhý: Probuzení do krásného dne nám přidalo na náladě a tak jsme po dobré snídani vyrazili vzhůru směr Livorno. Část jsme jeli ještě po dálnici, ale brzo jsme sjeli po vedlejších cestách vzhůru do hor, kde jsou ještě zasněžené vrcholky a ještě se místy lyžovalo, teplota byla 22stupnů což byla nádhera.  Spousta motorkářů už brázdila celkem slušné silnice. Poměrně dlouho jsem v Itálii nebyl a musím uznat že je rozhodně na co koukat, spousta hradů krásná příroda a neméně krásné ženy. Večer jsme ještě dokoupili něco zásob a dali se na cestu do přístavu hledat naší loď. Celkem bez větších problému jsme ji našli a měli dost času na převleknutí pobalení věcí z motorky. Našli jsme fajn místo na spaní a vydali se na cestu po lodi. Loď je opravdu velká a je tu absolutně všechno,  bazén, sprchy a k našemu překvapení velmi bohaté menu, které jsme měli zaplacené v ceně lodních lístků. Čekají nás 2.5 dne na lodi napříč středozemním mořem a pak Maroko, kam se nejen já, ale i můj spojenec velice těšíme.

 

Den třetí: Tento den se odehrává monotonií plavbou po středozemním moři směrem do Valencie, kde proběhne zastávka. Prošli jsme celou loď křížem krážem občas koukáme v ruzných barech na telku, ale převážnou většinu času koukáme do map, momentálně hlavně Maroko, kolega dost podrobně nastudoval různé cesty i necesty po celém Maroku, ale hlavně opuštěná místa. Nevím jak to budu zvládat s mým BMW jelikož jsem hodně naložen. Kolega Martin ma BMW 800gs a jede pouze na měsíc což známená, že váží o dosti kg méně. Jináč je tu velmi bohatá kuchyně a tak se v klidu přecpáváme, proč NE, když to máme v ceně.

 

Den čtvrtý: Probouzíme se a zjištujeme, že naše loď již kotví v přístavu Valencie, tady se vykládá a překládá  značné množství nákladu a čekáme, než poplujeme dále směrem Tanger. Bohužel není připojení k internetu a v telefonu došla baterka, tak ani nemůžem navázat spojení. Seznamujeme s osamělým Anglánem, který se na svém BMW 650 rozhodl projet Saharu, je totálně nepřipraven (moto,atd) prý to bude řešit až někde v Maroku a je zjevné, že je hodně free což já osobně mám rád. Doufám, že při svém toulání narazím na více takových lidiček. Své psaní jsem ukončil pauzou, ale nedá mi to, abych ještě pár opravdu zajímavých řadek nedodal. Onen zajímavý přítel Ben alias Anglán nemá ani techničák od moto a na tož zelenou kartu. (to nemluvím o Carnetu). Zjevně to nepovažoval za důležité (to není žert) ,ten člověk se prostě rozhodl jet kam ho cesty dovedou. Zatím mu to klape, ale zítřek ukáže. Jestli se dostane do Maroka tak klobouk dolů, ale je mu to naprosto jedno. Dokonce ani pořadně neví kde jsme. Myslel si že Tunis je nad Marokem je docela dezorientován, nedá se to doslovně popsat, ale fakt borec. Rád bych sním setrval delší dobu,  jelikož tento borec nic neřeší, ale když jsem mu nastínil můj cíl(necíl) cesty, tak sám uznal, že že to bude obtížné. (nicméně dodal:nic není nemožné). Tak zase zítra, ale také možná ne jelikož toho máme moc…sledujte mě…