Den 22: Rychlá snídaně fofrem pobalit,čeká mě dlouhý den a zřejmě nudný??Pofrčím druhou půlkou západní sahary. Počasí ujde není takové horko a tak se to dá vydržet.Mířím do 700km vzdáleného města Nouadhibou v Mauretanii. Cesta opět vede podél Atlantického oceánu,je to úplně pustá krajina nikde nic.Občas velbloudi a také docela často vojáci,nechápu kde se berou ale opravdu je jich hodně.Společnost mi dělá muzika nahraná v telefonu a tak kilometry utíkají celkem rychle.Motorka funguje perfektně občas si sní povídám jelikož česky si pokecám jen sní ale máme se rádi.

Hlavně opravdu mé BMW 1200 GS Adventure stále jede a má spotřebu do 6 litru na 100km což ve vedru a silném větru určitě ujde.Spoléhám na velkou nádrž a tím pádem na dlouhý dojezd ale podcenuji to,často mají pouze naftu a benzín nemají.Vše je ale ok mám rezervní zásobu.Dost dobře nechápu jak mohou lidé v těchto končinách žít,opravdu nic tu není ale pohled na oceán je krásný stále.Na kontroly policistů a vojáku si zvykám.Je kolem 16.00 hod a jsem na hranicích s Mauretanii,utrácím posledních 100dirhamů za benzín a nastává únavný kolotoč úředníku(vojaků policistů).Dobrá ale 40min na Marocké straně se dalo v pohodě vydržet a jsou příjemní.Mávájí mi a loučí se.Ha par metrů za branou do Maroka končí asfalt a mě odlapavá místní“převaděč“5 km v písku asi na území nikoho je šílených,zahrabávam motorku do písku a končím,zadní kolo je do půlky potopeno a motorka leží na vaně. Cítím spojku a leje země pot,v zápětí přibíhají místní a ukazují že jsou tam miny a že musím kousek tam a tam ale já se nehnu až když mi pomáhají tři statní černoši tak se vyhrabávám.Převaděč stále čeká a už jsme na hranici.Kolotoč začíná znovu ale v horším provedení, převaděč ale(jak jinak) vše vyřídí.Poplatek 10eu za jeho službu mi až tak nevadí jako spíše jak mě natáhnul u směny peněz.V bance bych na tom vydělal alespoň na tri dny vody do zásoby(zjištuji ve městě).Vše přepočítávám na vodu a benzín.Zatím si připadám jak ve válečné zóně ale nevadí,musím si na kontroly které jsou dle mého úplně nanic zvykat.Příjíždím do již zmíněného města Sodoma gomora!!V navi jsem naštěstí našel ubytování a tak jedu na adresu,kde zůstávám,celkem to ujde,dostám přidělen takový malý no?asi to býval chlívek nebo tak něco ale je relativně čistý a moto v bezpečí (asi 8eur) ale je venku sprcha a dokonce i záchod.Po sprše a přepraní trika a ponožek.Jdu do terénu ale není pořadně kam,všude bordel a písek,nene takto ne,najdu sice internet ale rychlost je tak šílená že to vzdávám.Vracím se do stáje a po cestě zakoupím Colu,pivko ani nic podobné nemají.V tomto „kempíku“potkávám Německý párek a tak docela pokecáme(jsme na tom podobně s Angličtinou) ale dostávám dobrý tip na další den a taky hlavně Info o benzínu který tady jaksi není a když tak nevalné kvality(ještě že jsem vykuchnul kat),kupuji o nich zdejší tel kartu(moje je nefunkční) ale hlavně pro případ nouze 6 eur.Mercedesem tady jezdí asi každý kdo může řídit,prostě jiné auto moc není.Sice v šíleném stavu(doslova) a jen naftové.Také zjištuji že má platební karta tady je problém,Visa ano Masterkard ne.Tady to přežiju.Nechci předčasně hodnotit mám asi pět dní tak se uvidí.

Den 23: Dnešek byl na jedné straně zajímavý a na druhé nudný.Zajímavý tím že hned na první(z asi 15)mě kontrolují a tak jim dávám fichetku (osobní údaje) mám je nakopírované dopředu a chtějí je pokaždé a k tomu pas. Odevzdám pas a čekám asi po 15 minutách ke mně přiběhne policajt a říká že omylem dal můj pas tomu předemnou co už odjel asi si dělá prču si říkám a dělám že mu nerozumím. On mě hecuje at rychle dojedu auto kde je můj pas,už mu věřím ale jelikož jsem po ránu dobře naladěn tak říkám že to není má starost,že jsem dal pas jemu(samozřejmě jsem si vědom co by to znamenalo). Když ho ignoruju skáče do Mercedesa a uhání za autem sám,v duchu se směju a ostaním říkam (je jich tam jak much) že jdu volat na gavrment a že to pro ně bude problém.Přechází sranda i je asi po 30 minutách se polda vrací i s pasem,omluvá se a já říkám dobrá volat tamm nebudu. Dost jsem se pobavil před dlouhou a nudnou cestou. Čeká mě 500 km absolutně nezajímavou krajinou do města Nouamghar tam hledám nocleh a zítra razím do Akjoujt.Poznavácí značky tady neřešej má je jen málo aut.Horší je že tady neplatí karty Mastercard tak to budu muset nějak řešit.Není ani co pořadně fotit,doufám že se to brzo změní.

Den 24: Ráno po hádce s domácím(jak jinak než peníze) uháním směr Atar do zaslíbeného kempu,cesta je hodně nudná a zdá se nekonečná,dojde mi benzín naštěstí mám zálohu,tak doleju 10 litrů a peláším dál na asi 450 km dlouhé cestě jedna pumpa a to ještě mají jen naftu.Dojíždím do města a po chvilce hledání nacházím kemp.Tento kempík vlastní postarší Holanďan s asi manželkou,nejdříve mám smíšené pocity,hovoří dokonce česky.Ptám se kam se mám složit,říká kam chceš nějak sice nechápu ale podřizuju se.Ukáže mi sprchu a dokonce bazén.(neberte to po našem).Osprchnu se a usedám do měkého křesla do stínu,odkud pozoruji dění kolem mě.Připomíná mi to tady časy Hypíků nebo jak to nazvat,zastavil se tady čas.Běhají tady kuřata a ostatní havěď ,má tady i obsluhu,černého kluka co je napůl Senegalec a Mauretánec.Dáváme řeč s domácím ohledně víz,říkám že musím být do soboty v Mali,on říká že mám čas že není kam spěchat a že víza se dají nedaleko 450km prodloužit.Taky říká že Senegal není dobrý jelikož jsou tam prý rasisti atd.Jenže já tam musím jelikož tam by měla fungovat Mastercard.Nicméně je to místo tak dobré na napsání třeba knihy.V Africe všechno funguje jinak,nikdo nikam nepospíchá a na vše je dost času.Kupodivu oproti Maroku(i když jsou daleko více zaostalí) v Mauretánii zdaleka tolik nežebrají.Také pomalu zjištuji že černoši si ničeho neváží,mám pocit že jim je všechno fuk.Tak třeba auta tedy Mercedesy,jsou tady v šíleném stavu,u těch starých to chápu ale i ty zánovní mají hodně šrámu,ulomená zrcátka škrábance atd,tedy trochu se nedivím protože provoz ve městě je šílenost sama a do toho všichni troubí no prostě blázinec.Hodnoty jsou tady úplně jiné a to mám rád.Kecám tady s jedním Norem co bydlí ve Španělsku a asi se hodně zdržuje i tady(jelikož zítra odlétá a za dva týdny prý bude zpět),nevím vše mu nerozumím.Povídá mi že Mali je krásné a že budu nadšen a taky že se asi v 6 zemích platí stejnýma penězma(západo africký frank). Já už pomalu začínám koukat kam pro další visa a na směr kterým se budu ubírat(ten sice vím ale musím plánovat podrobněji).Nigerie má ambasádu v Dakaru nechce se mi tam ale co nadělám.Ostatní se pokusím zařídit v Bamaku(Mali).Prostě jsem se rozhodl když už jsem tady se za každou cenu dostat do JAR.Byla by chyba se o to nepokusit.Těším se na slony,lvi a vše ostatní.Taky zítra budu měnit olej ve svém hodném BMW,zatím šlape jako hodinky a brzo budeme slavit 100000km.Zatím mám za sebou 8000km a vše je ok.Co dodat k dnešku?Opět něčím zajímavý den a to je dobře ale vše tady kolem pochopit mi ještě bude trvat.;Dnes spim na střeše pod širým nebem budu koukat na hvězdy.Je vidět myslím na fotkách.Jinak Bab mi věnoval jedno pivko a půjčil internetovou kartu ,český umí protože študoval v Praze filmovou fakultu ale v roce 1969.Zítra se pororozhlídnu okolo ale hlavně mě čeká údržba stroje.

Den 26 :dnes rychle protože musím jit chrnět,zítra mě čeká další den a to přesun do Senegalu a dle Bab Sahara to bude pěknej pakec asi ví o čem mluví když tu žije 15 let.Ráno jsem udělal servis jelikož mám najeto 8000km a nevím kdy se mi to zase podaří dostat do slušné dílny.Pak jsem lenošil u Bab Sahara a učil se slovíčka,koukal tradičně do map.Bylo šílené vedro chtěl jsem vyrazit na objíždku okolí ale Bab mě říkal že pojede s Francouzkou(je tu na návštěvě ale mluvěj stále Francouzky a tak jsem v ..) do pouště jí ukázat kouzlo Mauretanie,moc rád jsem přijal i proto že jsem na moto dnes nechtěl a jak se ukázalo tak oprávněně.Vzal nás někam kam se jen tak někdo nepodívá naprosté kouzelné a opravdu těžko popsatelné místo.Bylo to cestami necestami kam bych se nedostal sám ani náhodou a to asi ani zručnej endurář.Je to oáza v poušti kde je naprosté ticho,jen domorodci ve svých příbytcích(na fotkách by to mělo být) a na konci toho všeho je ve skalách vyschlé koryto řeky které je prý úplně plné v období deštů.Po asi dvoukilometrové procházce se vracíme k autu a tam se na zemi podává čaj a datle.Nejlépe by bylo zážitky zaznamenávat ihned protože by byly bezprostřední a skoro jako živé ale to nejde.Většinou doslava čumím a nechápu.Zase si říkám co bude zítra??Taky bych trochu mohl zhodnotit Maroko a Mauretanii,jelikož jí zítra opouštím.Par lidí mi říkalo že Mauretanie nestojí za nic??Pro mě opak je pravdou minimum turistů a když umíte najít to pravé místo tak je to užasné a to nemluvím o lidech kteří jsou naprosto super.V Maroku jsou lide zkažení turisty ale tady ani náhodou,sice očividně chudší ale moc fajn.Rád bych ještě něco dodal ale raděj ne asi nejsem ten který by mohl srovnávat nás a je.Mimochodem je tu jeden Němec na kole a pak že není možné vše.Koho asi potkám zítra??Mějte se fajn až to pújde ozvu se.