Den 22: Rychlá snídaně fofrem pobalit,čeká mě dlouhý den a zřejmě nudný??Pofrčím druhou půlkou západní sahary. Počasí ujde není takové horko a tak se to dá vydržet.Mířím do 700km vzdáleného města Nouadhibou v Mauretanii. Cesta opět vede podél Atlantického oceánu,je to úplně pustá krajina nikde nic.Občas velbloudi a také docela často vojáci,nechápu kde se berou ale opravdu je jich hodně.Společnost mi dělá muzika nahraná v telefonu a tak kilometry utíkají celkem rychle.Motorka funguje perfektně občas si sní povídám jelikož česky si pokecám jen sní ale máme se rádi.

Hlavně opravdu mé BMW 1200 GS Adventure stále jede a má spotřebu do 6 litru na 100km což ve vedru a silném větru určitě ujde.Spoléhám na velkou nádrž a tím pádem na dlouhý dojezd ale podcenuji to,často mají pouze naftu a benzín nemají.Vše je ale ok mám rezervní zásobu.Dost dobře nechápu jak mohou lidé v těchto končinách žít,opravdu nic tu není ale pohled na oceán je krásný stále.Na kontroly policistů a vojáku si zvykám.Je kolem 16.00 hod a jsem na hranicích s Mauretanii,utrácím posledních 100dirhamů za benzín a nastává únavný kolotoč úředníku(vojaků policistů).Dobrá ale 40min na Marocké straně se dalo v pohodě vydržet a jsou příjemní.Mávájí mi a loučí se.Ha par metrů za branou do Maroka končí asfalt a mě odlapavá místní“převaděč“5 km v písku asi na území nikoho je šílených,zahrabávam motorku do písku a končím,zadní kolo je do půlky potopeno a motorka leží na vaně. Cítím spojku a leje země pot,v zápětí přibíhají místní a ukazují že jsou tam miny a že musím kousek tam a tam ale já se nehnu až když mi pomáhají tři statní černoši tak se vyhrabávám.Převaděč stále čeká a už jsme na hranici.Kolotoč začíná znovu ale v horším provedení, převaděč ale(jak jinak) vše vyřídí.Poplatek 10eu za jeho službu mi až tak nevadí jako spíše jak mě natáhnul u směny peněz.V bance bych na tom vydělal alespoň na tri dny vody do zásoby(zjištuji ve městě).Vše přepočítávám na vodu a benzín.Zatím si připadám jak ve válečné zóně ale nevadí,musím si na kontroly které jsou dle mého úplně nanic zvykat.Příjíždím do již zmíněného města Sodoma gomora!!V navi jsem naštěstí našel ubytování a tak jedu na adresu,kde zůstávám,celkem to ujde,dostám přidělen takový malý no?asi to býval chlívek nebo tak něco ale je relativně čistý a moto v bezpečí (asi 8eur) ale je venku sprcha a dokonce i záchod.Po sprše a přepraní trika a ponožek.Jdu do terénu ale není pořadně kam,všude bordel a písek,nene takto ne,najdu sice internet ale rychlost je tak šílená že to vzdávám.Vracím se do stáje a po cestě zakoupím Colu,pivko ani nic podobné nemají.V tomto „kempíku“potkávám Německý párek a tak docela pokecáme(jsme na tom podobně s Angličtinou) ale dostávám dobrý tip na další den a taky hlavně Info o benzínu který tady jaksi není a když tak nevalné kvality(ještě že jsem vykuchnul kat),kupuji o nich zdejší tel kartu(moje je nefunkční) ale hlavně pro případ nouze 6 eur.Mercedesem tady jezdí asi každý kdo může řídit,prostě jiné auto moc není.Sice v šíleném stavu(doslova) a jen naftové.Také zjištuji že má platební karta tady je problém,Visa ano Masterkard ne.Tady to přežiju.Nechci předčasně hodnotit mám asi pět dní tak se uvidí.

Den 23: Dnešek byl na jedné straně zajímavý a na druhé nudný.Zajímavý tím že hned na první(z asi 15)mě kontrolují a tak jim dávám fichetku (osobní údaje) mám je nakopírované dopředu a chtějí je pokaždé a k tomu pas. Odevzdám pas a čekám asi po 15 minutách ke mně přiběhne policajt a říká že omylem dal můj pas tomu předemnou co už odjel asi si dělá prču si říkám a dělám že mu nerozumím. On mě hecuje at rychle dojedu auto kde je můj pas,už mu věřím ale jelikož jsem po ránu dobře naladěn tak říkám že to není má starost,že jsem dal pas jemu(samozřejmě jsem si vědom co by to znamenalo). Když ho ignoruju skáče do Mercedesa a uhání za autem sám,v duchu se směju a ostaním říkam (je jich tam jak much) že jdu volat na gavrment a že to pro ně bude problém.Přechází sranda i je asi po 30 minutách se polda vrací i s pasem,omluvá se a já říkám dobrá volat tamm nebudu. Dost jsem se pobavil před dlouhou a nudnou cestou. Čeká mě 500 km absolutně nezajímavou krajinou do města Nouamghar tam hledám nocleh a zítra razím do Akjoujt.Poznavácí značky tady neřešej má je jen málo aut.Horší je že tady neplatí karty Mastercard tak to budu muset nějak řešit.Není ani co pořadně fotit,doufám že se to brzo změní.

Den 24: Ráno po hádce s domácím(jak jinak než peníze) uháním směr Atar do zaslíbeného kempu,cesta je hodně nudná a zdá se nekonečná,dojde mi benzín naštěstí mám zálohu,tak doleju 10 litrů a peláším dál na asi 450 km dlouhé cestě jedna pumpa a to ještě mají jen naftu.Dojíždím do města a po chvilce hledání nacházím kemp.Tento kempík vlastní postarší Holanďan s asi manželkou,nejdříve mám smíšené pocity,hovoří dokonce česky.Ptám se kam se mám složit,říká kam chceš nějak sice nechápu ale podřizuju se.Ukáže mi sprchu a dokonce bazén.(neberte to po našem).Osprchnu se a usedám do měkého křesla do stínu,odkud pozoruji dění kolem mě.Připomíná mi to tady časy Hypíků nebo jak to nazvat,zastavil se tady čas.Běhají tady kuřata a ostatní havěď ,má tady i obsluhu,černého kluka co je napůl Senegalec a Mauretánec.Dáváme řeč s domácím ohledně víz,říkám že musím být do soboty v Mali,on říká že mám čas že není kam spěchat a že víza se dají nedaleko 450km prodloužit.Taky říká že Senegal není dobrý jelikož jsou tam prý rasisti atd.Jenže já tam musím jelikož tam by měla fungovat Mastercard.Nicméně je to místo tak dobré na napsání třeba knihy.V Africe všechno funguje jinak,nikdo nikam nepospíchá a na vše je dost času.Kupodivu oproti Maroku(i když jsou daleko více zaostalí) v Mauretánii zdaleka tolik nežebrají.Také pomalu zjištuji že černoši si ničeho neváží,mám pocit že jim je všechno fuk.Tak třeba auta tedy Mercedesy,jsou tady v šíleném stavu,u těch starých to chápu ale i ty zánovní mají hodně šrámu,ulomená zrcátka škrábance atd,tedy trochu se nedivím protože provoz ve městě je šílenost sama a do toho všichni troubí no prostě blázinec.Hodnoty jsou tady úplně jiné a to mám rád.Kecám tady s jedním Norem co bydlí ve Španělsku a asi se hodně zdržuje i tady(jelikož zítra odlétá a za dva týdny prý bude zpět),nevím vše mu nerozumím.Povídá mi že Mali je krásné a že budu nadšen a taky že se asi v 6 zemích platí stejnýma penězma(západo africký frank). Já už pomalu začínám koukat kam pro další visa a na směr kterým se budu ubírat(ten sice vím ale musím plánovat podrobněji).Nigerie má ambasádu v Dakaru nechce se mi tam ale co nadělám.Ostatní se pokusím zařídit v Bamaku(Mali).Prostě jsem se rozhodl když už jsem tady se za každou cenu dostat do JAR.Byla by chyba se o to nepokusit.Těším se na slony,lvi a vše ostatní.Taky zítra budu měnit olej ve svém hodném BMW,zatím šlape jako hodinky a brzo budeme slavit 100000km.Zatím mám za sebou 8000km a vše je ok.Co dodat k dnešku?Opět něčím zajímavý den a to je dobře ale vše tady kolem pochopit mi ještě bude trvat.;Dnes spim na střeše pod širým nebem budu koukat na hvězdy.Je vidět myslím na fotkách.Jinak Bab mi věnoval jedno pivko a půjčil internetovou kartu ,český umí protože študoval v Praze filmovou fakultu ale v roce 1969.Zítra se pororozhlídnu okolo ale hlavně mě čeká údržba stroje.

Den 26 :dnes rychle protože musím jit chrnět,zítra mě čeká další den a to přesun do Senegalu a dle Bab Sahara to bude pěknej pakec asi ví o čem mluví když tu žije 15 let.Ráno jsem udělal servis jelikož mám najeto 8000km a nevím kdy se mi to zase podaří dostat do slušné dílny.Pak jsem lenošil u Bab Sahara a učil se slovíčka,koukal tradičně do map.Bylo šílené vedro chtěl jsem vyrazit na objíždku okolí ale Bab mě říkal že pojede s Francouzkou(je tu na návštěvě ale mluvěj stále Francouzky a tak jsem v ..) do pouště jí ukázat kouzlo Mauretanie,moc rád jsem přijal i proto že jsem na moto dnes nechtěl a jak se ukázalo tak oprávněně.Vzal nás někam kam se jen tak někdo nepodívá naprosté kouzelné a opravdu těžko popsatelné místo.Bylo to cestami necestami kam bych se nedostal sám ani náhodou a to asi ani zručnej endurář.Je to oáza v poušti kde je naprosté ticho,jen domorodci ve svých příbytcích(na fotkách by to mělo být) a na konci toho všeho je ve skalách vyschlé koryto řeky které je prý úplně plné v období deštů.Po asi dvoukilometrové procházce se vracíme k autu a tam se na zemi podává čaj a datle.Nejlépe by bylo zážitky zaznamenávat ihned protože by byly bezprostřední a skoro jako živé ale to nejde.Většinou doslava čumím a nechápu.Zase si říkám co bude zítra??Taky bych trochu mohl zhodnotit Maroko a Mauretanii,jelikož jí zítra opouštím.Par lidí mi říkalo že Mauretanie nestojí za nic??Pro mě opak je pravdou minimum turistů a když umíte najít to pravé místo tak je to užasné a to nemluvím o lidech kteří jsou naprosto super.V Maroku jsou lide zkažení turisty ale tady ani náhodou,sice očividně chudší ale moc fajn.Rád bych ještě něco dodal ale raděj ne asi nejsem ten který by mohl srovnávat nás a je.Mimochodem je tu jeden Němec na kole a pak že není možné vše.Koho asi potkám zítra??Mějte se fajn až to pújde ozvu se.

Den pátý: Probouzíme se ráno kolem osmé a zjištujem, jak hodně je moře rozbouřené a tak loď před Tangerem asi 1.5 hod čeká než se moře uklidní, aby mohla být bezpečně navedena do přístavu. Vylodění celkem rychle utíká a tak se loučíme s našim kámošem Anglánem a razíme na celnici. Je hrozně silný vítr a tak musíme motorky přidržovat, aby nespadly. Po 20 minutách nás celník pouští do Maroka kde je časový posun o 2 hod zpět, tak máme celé odpoledne na cestu, hledáme první město, abychom směnili peníze. Vjiždíme do města Larache a měníme. Protože jsme ještě nejedli, tak dáváme jejich národní jídlo Tajiki. Celkem to nebylo špatné, ale cena 100 dirhamu(10eur) není zrovna málo, ale běloch na motorce mluví za vše. Doplnujeme benzín 1litr 25kč a razíme. Počasí je stále špatné na Sahaře je asi bouře a je to znát až sem jelikož všude máme písek a za jízdy to snáma hazí ze strany na stranu. Míříme směr jih a doufáme, že se počasí umoudří. Leč písečná mlha nás provází stále a stále. Projíždíme vesnicemi a sledujeme jak žijí. Každopádně každej má mobil,  ale bydlí v hliněném baráku. Pole orají ještě klasicky, s krávou a pluhem a v ruce mobil, na první pohled usměvné, ale samozřejmě smutné zároveň. Kolem sedmé večer hledáme místo na spaní. Dnes jsme zvolili divokou přírodu a stavíme stan. Jinak jsem zvědav, kdy narazíme na internet zatím to vypadá, že jen tak nebude. Dopisuji tyto řádky s čelovkou na hlavě a jdu pomalu chrnět. Zítra další dobrodružný den a večer zase něco sesmolím. Dohromady najeto na motorce 1500km a 2000km lodí.

Den šestý: Dnešní jsem začali snídání za brzkého rána čekali jsme na východ slunce ale bohužel nebylo moc dobře vidět ale určitě se ho dočkáme jindy.Rozjeli jsme se tedy směrem jih na Meknes.Po asi 10 km narážíme v zapadlém koutě na konci cesty partičku 10 lidiček 8 motorek ze Slovenska ty se vraceli z jihu Maroka.Pokecali jsme o zážitcích a razili dál.V nejbližším městě jsem při brani benzínu narazili na WIFI tak to bylo super a zůstali jsme asi dvě hodiny a odeslali co bylo potřeba.Objevil se čistič bot a nedal se odbýt tak jsem měl chvilku botky jako nové a on si asi dal dovolenou.Razily jsme směr nízký Atlas a tady začalo to pravé a krásné až zůstával stát dech.Ve výšce asi 2000metrů bylo stále na co koukat tam začínalo jaro a včera když jsme jeli v nížinách tak sklízeli jahody a pomeranče.Prostě paráda krásná příroda a hodně dobré silnice,sice po nich jezdí více oslů než aut ale to nám rozhodně nevadí.Městům se snažíme vyhnout a zatím se nám to daří.Po“vydatném“ obědě (nějak upravené vajíčka s kari) jsme razili dále a kochali se krásnýma horama po cestě jsme narazili na horské středisko a asi se tady i lyžuje alespoň cedule to ukazovaly .Snažíme se hledat spíše male silničky a tak jsme narazili na nějaký druh opic Martin říká že asi Makakakové ale byla sranda je pozorovat.Po nafocení frčíme dál a rozhodnem se pro použití kamery tak doufám že se nám to podaří na na naše stránky brzo dostat.Když je kolem páte tak se rozhodujem pro nějaký ten nocleh ale co čert nechce tak zjištuji že mi přestal chodit posilovač brzd což je velký problém.Motorka očividně nebrzdí.Nic naplat Martin se jde podívat ke krásným vodopádům a já se pouštím do opravy,mám štěstí rozebral jsem spínač na páčce brzdy a po hodině práce to zase funguje,zítřek ukáže.Není už čas jelikož se stmívá a tak pelášíme a na prvním vhodném místě stavíme stan.Ještě se vrátím o kousek nazpět abych se zmínil o našem hostiteli který mi stále kafral u mého rozebírání moto.Prostě nás přemlouval že musíme spát dnes u něj,už mu přikivujem na 10 eur na hlavu ale po otázce jesti se můžem vysprchovat tak nám vysvětluje že nas bude polejvat vodou z vědra.Je hodně špatnej když raděj ujíždíme hledat místo na stan.Zítra se už ale musíme umejt,nedá se nic dělat.

Den sedmý: Dnešní ráno bylo krásně slunečné,po snídani výrážíme vstříc novým zážitkům.Nevíme sice přesně co nás čeká ale je nám to celkem jedno protože sluníčko svítí a je azurové nebe.Než se rozepíšu k dnešku tak zmíním že jsem sice v Maroku na motorce již byl ale po dnešní etapě můžu upřímě říci že jako kdybych tu nebyl.Pravé Maroko začíná až jižněji a je to pastva pro oči.Opět vybíráme převážně silničky kde není takřka žádný provoz.Nadmořská výška začiná stoupat a to až do výše 2700 metrů nad mořem,máme celkem přijatelnou teplotu asi 22 stupňů což je přímo stvořené na motorku.Míříme směr Tineghir což už se nachází ve vysokém Atlasu,krajina má načervenalou barvu což je opravdu krásné míjíme krásné hliněné vesníčky kde se prostě život dočista zastavil.Těžko se to popisuje jelikož když jsme zastavovali tak jsme na sebe s Martinem jen užasle koukali a říkali si jestli může být ještě něco krásnějšího.Stavěli jsme hodně často jelikož,za každou zatáčkou nás čekalo nějaké překvapení které jsme fotili.Dufám že fotky napoví jak to vypadá.Když jsme dosáhli výšky 2300 metrů tak jsme opět fotili ale to nás míjí skupinka asi 6 motorek,otáčí to a dávají se do hovoru,jsou to Poláci kteří míří na sever.Dáváme si par dobrých tipů a mažeme dál.Je to tu naprosto užasnej ráj pro motorkáře a každý si příjde na své,ať v dunách(to nás čeká) nebo prostě v horách na krásných silničkách.(musím přerušit psaní).Tak je půlnoc a mám čas to dopsat.Zajímavé je to hlavně proto jelikož to není ani trochu komerční ,sice děti občas žebrájí ale jinak je vše zadarmo.Žádné parkovné a ani podobné vybírání vlastně za všechno.Příjíždíme do nejkrásnějšího místa dnešního dne.Jedeme krásnými soutěskami kde není ani živáčka,jen vysoké skály nalevo a napravo.Potkáváme velbloudy palmové oázy a na konci pár turistů.Použijeme motokameru ale tyto nahrávky bohužel budou k dispozici až déle(mnoho dat).Přijíždíme do podvečerního Tineghiru a na začatku nás odlapavá černoch který nabízí ubytování bereme, hlavně aby byla sprcha.Prý bude všechno,vede nás do jakéhosi obydlí kde dostáváme každý svůj „pokoj“.Jsou zde asi tři Francouzi tak se rozhodnem že zůstanem.Nejdříve navštívíme sprchu(běs děs) ale teče.Pak nás čeká představení celé rodiny,všichni se stále smějí asi neznají stres a ani nic podobného.Kolem deváté podávají večeři,máme obavy ale jídlo je nesmírně chutné:horka zeleninová směs(podobné trochu leču),velbloudí špízi a nakonec mísa čerstvých pomerančů takové u nás nejsou,prostě paráda.Už se rozepisuju do notase ale v tom přijde hostitel a že kvůli nám dělaj slavnost.V malé místnosti(kde asi oni spí všichni) je celá rodina Francouzi a dva Bělouši.Začne nevídané,bubnujou n a různe bubínky a u toho tancují.Koukám na to jako blázen.Tak si říkám co mě čeká ještě v dalších státech Afriky.Je zajímavé kolik toho člověk prožije za pár dni v Africe.Doma to člověk nezažije ani za rok.Tak zase zítra je to opravdu náročné,každej den usínám polomrtvej ale plnej zážitků.

Den osmý a devátý: Dopisuji o den později,tak to jen trochu zkrátím.Včera jsme si s Martinem řekli že každej pojedeme zvlášť a večer se sejdeme u našich hostitelů Berberů, já se rozjel směr Rissani to je na západ do pouště.Cesta byla celkem nudná ale po příjezdu na místo kde končila cesta a už byly jen pouštní duny stálo to za to.Pokoušel jsem se trochu zablbnout v písku ale v zápětí jsem sebou seknul.Byl tam jeden Francouz a pár dětí tak mi pomohli zvednout tu mou potvoru(hodnou) a vše bylo v pořádku.Jelikož už bylo dost hodin tak jsem to vzal co nejrychleji nazpět do Tineghiru.Najel jsem něco málo přes 400km.Martin už na mě čekal u Berberů.Dal jsem se do kupy a šel na večeři byl Kuskus byla toho hromada ale opravdu chutné a ke všemu se podávají olivy a na závěr vždy mísu pomerančů(samozřejmostí je vždy silný čaj).Večer si nás pozval do svého obydlí Abudul nejstarší z bratrů Berberů.Sedí se převážně na zemi a dokonce nám dal i pivko(každopádně se koupit alkohol běžně nedá).Jsou stále happy,taky něco ubalil a bylo veselo,Abdul byl taková černá ovce rodiny měl všechny nešvary.O půlnoci jsme ulehli vyčerpaní .

Následujícího rána byla rozlučka,zaplacení a focení Abdul je ten v červeném turbanu(je fakt hustej).Odjíždíme a míříme do Boumaine tam Martin vymýšlí trasu do hor údajně tam má být asfaltová silnice(rada místního).Začíná to velmi zajímavě,Maroko má opravdu hodně různorodou krajinu,ta dnešní mi připadala jako někde ze starého divokého západu.Jenže asfalt končí a tím pro mě veškerá sranda a kochání se krajinou.S naloženým BMW je pro mě cesta která je pokryta převážně hrubým štěrkem docela utrpení .Je něco málo přes 30 stupňů.Řítíme se vyprahlou krajinou a já jsem promočen potem.Celkem tento úsek měl asi něco kolem 40km a nám(mě) to trvalo asi 5 hodin.Nejhorší část byla pro mě cesta korytem řeky kdy jsme asi poslední 2km jeli 2 hodiny.Byl jsem totálně na dně a ke všemu jsem sebou fláknul o zem (jen odřenej kufr a má ruka).Čekal jsem až mi Martin pomůže mé moto znovu dostat na kola,povedlo se.Jenže jsme si začali uvědomovat že nám dochází voda což byl opravdu problém,on Martin je takoví dobroděj že rozdává v těchto končinách vodu na potkání.Když právě relaxuji na sluníčku(jelikož stín tady prostě není) tak k nám přiběhne jakési dítko a žebrá.Nemám už sil ale i tak mu dávám Českou korunu.Zjištujeme že i v těchto končinách žijí „lidé“.Bezradní jak dlouhé toto utrpení ještě muže trvat se Martin vydá do svahu kde je jakési obydlí,po chvíli na mě mává ať tam jdu,nechce se mi nemám sílu ale jdu.Když se vydrápu nahoru tak mě čeká velké překvapení:ŽÍJI TAM V JESKYNÍCH NĚCO JAKO LIDE,ti lidé nemají absolutně nic jen pár ovcí.Dá se říci že žijí mezi hovny.Zvou nás k posezení na zem hodí nějaký hadr,usedáme tedy v zápětí servírují na holou zem tác s konvicí a par skleničkami,nápoj vypadá podezřele ale musíme to vypít abychom neurazili.Je to káva a dá se pít,jako přílohu servírují mandle které žena rozbíjí kamenem a dává na tac.Zjištujeme že asi neumí mluvit.Nesmíme je fotit,nepřejí si to.Nic musíme tyto stvoření opustit(tak je obdarováváme,Martin své triko a já pár drobnými ),jelikož mám strach že bude brzo tma a nechci tam spát bez vody.Mé utrpení trvá ještě kilometr ale Martin se ujímá mé moto a kousek po kousku se přesouváme k cíly.Povedlo se z řečiště vede skoro normální šterková cesta která nás dovede až na asfaltovou silnici.V první vesnici kupujeme vodu.Chtěli jsme spát pod stanem ale bereme za vděk když nás už normální domorodec bere k sobě máme pokoj a i sprchu.Pro mě je to velké ponaučení jen silnice, šterk už ne!!!(otázka co mě ještě čeká).Zítra jedeme do civilizace a to do Marrakeche,musíme se dát dohromady a taky poslat fotky.

Den desáty: Jako takřka každé ráno je úplně nádherné počasí,domácí se o nás výborně postaral a dokonce byla i dobra cena 150dirhamů=300kč(jedna osoba,večerě a snídaně).Po zabalení věcí se dohodnem že se rozdělíme a sejdem se ve městě Asermo,Martin frčí ofroud a já dávám po včerejšku raděj asfalt.Budu se opakovat ale zase jedeme úchvatnou cestou mezi vrcholky hor.100km plných zatáček ve výškách kolem 2000 metrů,sluníčko nás vyčerpává ale i tak je to příjemné.Při jedné zastávce zjištuji že mi někde ulítnul šroub u hlavního stojanu,samozřejmě je atypický,řeším to jen provizorně šroubem který seženu u nepřijemného opraváře kol.Rozhodujem se že dorazíme dnes do Marrakesche.Na místo dorážíme kolem páte večer,berem si hotel přímo ve středu města asi 200kč to vychází,což je super.Dáváme sprchu a mažeme do města.Na náměstí je velký tržiště kde seženete takřka všechno.Problém je že chtějí za uplně všechno peníze,třeba i za to že se zeptáte na cestu.Projdem různé uličky kde jsou krámky s se vším možným ale hlavně koberce,šperky.Martin zjištuje jak mu náš kamarád Berber Abdul udělal užasnou cenu za kupu šperku,natáhnul ho ale zase má šperky a k tomu hezké vyprávění.Je tu k mání opravdu vše na co si člověk vzpomene.Nacházíme internet a odesíláme foto atd.Napadá nás sehnat někde pivko „problém“ ale nacházíme hotel kde ho pro turisty mají a k tomu internet .Tak to by pro dnešek stačilo,možná zase zítra.Ráno balíme a frčíme směr jih a možná k oceánu.Necháváme to náhodě.

Den 11 a 12: Píšu tyto řádky znovu jelikož jsem si vymazal, co jsem předtím napsal. Tak to raděj pokrátím z Marrakeche razím opět na jih,silnice ujde a jak jinak něž horami zatáčka za zatáčkou ale moc krásné,ve výšce 2100 metrů se rozhodneme přenocovat v krásném kamenném domečku,sice jsme chtěli pod stan ale toto prostě berem.Martin jde jezdit do terénu(někdy mu závidím ale můj slon?to prostě nejde).Já relaxuju a studuju mapy,pomalu se připravuju na Mauretanii.Ráno se rozhodnem že pojedem každej po svém a sejdem se následující den večer??Jedeme spolu asi 50km kde narazíme na jezero a ač se tam nesmí koupat tak tam stejně vlezem,toto se v Maroku nestává každej den prostě voda není.Pak se rozdělujeme jedem každý po svém.Já mířím do města Ouarzazate.Přijíždím do města po 16.00 hod a tak mám docela čas,nejdříve se rozhodnu řešit můj hlavní stojan.Kde mi upadl šroub atypický.Toto město je moc hezké,poklidné a zároven docela moderní a taky nacházím půjčovnu motorek(KTM,YAMAHA),sice jen menší obsah ale vede ho evropan a je ochotnej,dávám mu motorku a jdu na kafe.Po chvíli přichází zamnou a ukazuje mi že to není tak jednoduché a pro další cestu to musím opravit.Problém je že součastku musí nechat udělat na soustruhu a tak to bude až další den ale má pravdu,nemohu spolehat jen na boční stojan.Nevím kolik to bude stát jdu si tam až zítra.Motorku si beru(bez stojanu) a jedu nakoupit do města,po optání narážím na krámek kde maj uplně vše a dokonce pivko,nelením a utrácím,to zas dlouho nebude(pozor pivko tady stojí nejlevněji 35-40 kč).Jedu rovnou do kempu kde uvařím a dám pivko(mám třetí je osm a jdu na kutě).Potkávám různé lidičky,co cestují a jsou happy.Jsem zvědavej co mě potká dál ale vím že tu lidé nejsou špatní a určitě ne horší než u nás.Vím o čem mluvím…Jinak mi cestu zpříjemňuje muzika do sluchátek škoda že jsem toho nenahrál více.BMW je dar a jsem rad že každý den funguje bez jediné chybičky,jsou to jen detaily ale nedivím se po tom co jsem sní absolvoval,budu a jsem průběžně jako prase a motorka taky ale se večer pokouším dělat hygienu ,motorku nemeju nemá to cenu stále se práší a písek je všude.

Den 13 a 14: Jelikož se nám ve městě Ouarzazate zalíbylo a Martin navíc musel řešit problém s řetězovkou, dopřával si totižl pořádného terénu, což můžete vidět na jeho odkazu. Náhradní díl přijde zítra, tak jsme čekali a prozkoumali okoli. Zajeli jsme na místa, kde se točily filmy asi největší lákadlo je Gladiator kulisy tady stále zůstávají a tak je nač koukat, také jsme navštívili poměrně dost turisticky oblíbené místo Ait Ben Haddou tato památka je mimo jiné na seznamu Unesca, krásné historické hliněné městečko. Počasí nám přálo bylo kolem 25 stupňů a pod mrakem a tak se jelo dobře. Stavíme v jedné vesnici, kde probíhá nějaký trh a mi se rozhodneme poobědvat, dáváme jedno jídlo dohromady, jak jinak než že nás obsluha natáhne. Na mé gusto příliš  turistů, ale pro jednou to vydržím. Při cestě zpět jedeme po bezva silnici a tak bez bagáže (nechali jsme jí v hotelu) si užívám zatáčky naplno. Už se blížíme k hotelu, když nás náhle zastavuje policista a říká nám že ve městě je stávka taxikářů. Zatarasili vjezd do města, ale na moto se to dá prý projet. Jinak musím říci že Marocké ženy jsou krásné, dnes už částečně odhalené(šátek) alespoň ve městech. Zítra razíme směr město Tata, tam se rozloučíme a pofrčíme každý po svém !!!! Děláme si na večer radost a já doběhnu pro pro pivko do krámu a placičku jakési vodky. Číšník nám dovoluje konzumaci u stolu bez jediného problému. Martin se zvedá a běží pro další várku, ale tentokrát je to Whiska taky placička. Koukáme po náměstí a sledujeme život kolem nás. Martin právě říká jaká je škoda, že semnou nemůže pokračovat, budu na ty černochy sám. Musím sním hodně mluvit jelikož za dva dny už nebudu mít s kým a bude země mlčoch.

Den 15 a 16: Probouzíme se do krásného dne, městečko se teprve probouzí a nás čeká poměrně náročný přesun Martin si vyzvedá v servisu náhradní díl. Dost dobře to funguje, prostě druhý den po objednání je to ráno připraveno, divili jsme jak rychle byl díl doručen z Casablanky. Míříme směr jih do města Tata. Projíždíme malou vesničkou, když u krámku narážíme na colu popíjejícího motorkáře. Zastavujeme a dáváme se do řeči je to Němec na Suzuki DR 650. Jede stejným směrem a tak sním trávíme několik dní. Bejvalej voják paragán, každý měsíc mu armáda platí 1400eur (nebo tak nějak) a tak odjel na půl roku do Afriky. Dokonce máme stejnou trasu, ale máme jinak viza(škoda) nicméně se určitě ještě potkáme. Dobrej týpek . Cesta je poměrně nezajímavá, jedeme pustou krajinou v 38 stupních, ale tento přesun jsme plánovali. Martin po cestě bere benzín??Zrada po pár kilometrech moto přestává jet(špatnej benzín) Doplazíme se po 100km k další benzínce, kde vypouštíme benzín a bereme novej.(všechno je ok). Najdeme kemp, kde nás nechají přespat v nějaké místnosti alespoň nemusíme stavět stan na vyprahlé zemi. Jdeme na večeři a pak se vracíme do kempu. Ráno se jdeme nasnídat a koukáme že na ulici jede stejné moto jako mám já BMW 1200 GS Aventure. Po chvíli se u nás zastavuje hádáme odkud je nikdo se netrefil, je to starší pán a jede z Austrálie (Austrálie,Indie atd). Každý den se stane něco zajímavého. To je na tom to krásné, jak se člověk střetává s opravdu zajímavými lidmi. Míříme do města Tafraoute, které se nachází na úžasném místě obklopeno horami zde najdeme solidní ubytování a vlastně si uvědomujeme že se tady rozjedeme každý jinam Němec(Nicolas) zůstane několik dní já osobně dva a Martin odjíždí směr Evropa, ale po cestě ještě bude navštěvovat krásu tamních krajů. Mě čeká dlouhý přesun až do Mali kam musím vstoupit do konce dubna a mám to tam kolem 3000km a hlavně to bude asi celkem nudná cesta Mauretánii a bez spojení se světem. Ještě se pokouším o spojení s jedním cestovatelem od nás a to Šímou, byli jsme předběžně ale nezávazně domluvený na možné projetí další části. On končí u Dakaru, ale já nejdříve do Mali a pak nazpět do Senegalu, kde se rozhodnu co dál a pokusím se zařizovat další víza. Dnes jsem měl nehodu upadla mi helma a ulomil se držák plexy nemám náhradní tak jsem si od Nicolase půjčil lepidlo a budu se modlit ať to do rána pořadně drží. Počítám že stejně budu pár věcí  potřebovat poslat, jelikož jsem něco zapomněl.

Den 17. a 18. : Jak jsme stihli včera 18.4. o půlnoci pokecat přes Skype, Tom neměl nějak čas sepsat něco do compu, tak OMLUVTE přetlumočím něco málo svýmy slovy.

Tyto dny byly pro Tomáše zlomové. Loučil se s Martinem, který se musel otočit směrem na sever, přeci jen ne každý má možnosti jako Tomáš sebrat se a jet a vratit se kdoví kdy. Martin měl prý vlhké woko a mrmlal něco o tom, že by měl přehodnotit svůj dosavadní život a jak rád by jel dále s Tomem na jih.  pozn. „Z osobní zkušennosti,  a to také loučení se s Tomášem, když jsme spolu jeli Balkán, vím jak hnusný pocit to je.“  Loučení spáchali stylově při pobřeží oceánu, cestou k němu je však ještě potkal menší defekt na Martinovo moto (na utužení jejich přátelství), najel na hřebík jako sviňa, kde se vzal nikdo neví, ale díra byla slušná. Výměna pneu na rozpáleném písku s minimálním  stínem stala prý zato, 2hodky z nich prý chcal pot než to dali dokupy.
Tomáš je naprosto happy a začíná se zžívat s naprosto odlišným chápínám života nežli tomu je u nás v uspěchané a dnes i TĚŽCE zmatené Evropě (dovolil bych si utrousit Zkur…é). Jeho slova se snažím pochopit se srdcem cestovatele a dobrodruha, protože například cituji “ potřebuješ jen čirou vodu a z jídlo ? hmm.. cokoli hlavně ne moc a aby ses po tom neposral, protože večer jsem tak plný zážitků, že potřeba jídla prostě není.“ Z těchto slov je jasné že našel co hledal a asi každý kdo cestuje nejen v jedné stopě ví či tuší o čem ta touha JE.
Dále se Tom docela obáva Malarie v Senegalu, jak ho dost varoval onen Germán paragán z Afghanistánu, tak zrovna v toto období bude asi kulminovat. Uvidíme snad bude vše OKa toť ve stručnosti zatím vše.

Den 21: Zaměrně dva dny vynechávám jelikož jsem byl jen zavřen na pokoji(upal). Ráno vyrážím a den se jeví zatím dobře,nikdo není na recepci abych zaplatil jeden den a tak po 30min čekání jedu,mám toho dnes moc. Ze Sidi Ifni přímo do západní sahary. Celou cestu jedu kolem oceánu ale vše je pustina,jelikož nemáme moře tak mě ani ta pustina moc nevadí,koukat jas se vlny rozbíjí o skalnaté pobřeží není až tak špatné,občas velbloudí a to je asi vše.Přibývá policistů a vojáku. Do západní sahary dojíždím na páry v nádrži benzín prostě asi na čtyřech pumpách nemají.Beru u první na tomto území a to plnou a poprvé i do kanystru plátím a koukám cena je tady asi 15kš/litr to je super.Jen je problém že mě stále staví policie a ptá se dokola na to samé(odkud a kam jedu,mé zaměstnání a půjčují si pas) je to únavné ji stavět ale nedá se nic dělat.Kolem páté koukám kde se upíchnout na noc ale rozhoduju se jet ještě 200km do města Boujadour,nacházím kemp a po 800km jsem hotovson ale zítra bych to měl dojet do Mauretánie. Do Mauretanie 650km.

Poruchy:Moto jede super,opět plexy na helmě(budu muset řešit,nevím jak)Interphone zradil,Navigace začíná blbnout(to určitě nevyřeším).
Zajímavosti:Všude ve městě mají plno bankomatu na karty(více než v Čechách),peníze dávají ale platit se kartou nedá nikde. Vozoví park tvoří hlavně Range Rover (hodně starého data), Peugeot a Mercedes,samozřejmostí je velbloud a osel.

Tak začátek cesty: první etapa, která nás čekala byla celkem nudná cesta po dálnici směrem Mnichov, což znají asi všichni příznivci jedné či dvou stop. Po projetí Mnichova začala cesta být zajímavější jelikož jsme se začali přibližovat k Alpám. Počasí nám přálo a tak jsme si pomalu začli užívat. Večer jsme si našli kemp už v Itáli kdesi za Bolzánem,  ikdyž byl ještě zavřený, nechali nás ubytovat v chatce, což bylo příjemné po asi 650km.V Italii bylo jaro už v plném proudu, začalo se zelenat a rozkvétat vše okolo.Teplota byla krásných 25 stupňů. Samozřejmě jsem zjistil, že jsem par věci zapomněl, ale jak říkával jeden kamarád (co nemáš nepotřebuješ).

Den druhý: Probuzení do krásného dne nám přidalo na náladě a tak jsme po dobré snídani vyrazili vzhůru směr Livorno. Část jsme jeli ještě po dálnici, ale brzo jsme sjeli po vedlejších cestách vzhůru do hor, kde jsou ještě zasněžené vrcholky a ještě se místy lyžovalo, teplota byla 22stupnů což byla nádhera.  Spousta motorkářů už brázdila celkem slušné silnice. Poměrně dlouho jsem v Itálii nebyl a musím uznat že je rozhodně na co koukat, spousta hradů krásná příroda a neméně krásné ženy. Večer jsme ještě dokoupili něco zásob a dali se na cestu do přístavu hledat naší loď. Celkem bez větších problému jsme ji našli a měli dost času na převleknutí pobalení věcí z motorky. Našli jsme fajn místo na spaní a vydali se na cestu po lodi. Loď je opravdu velká a je tu absolutně všechno,  bazén, sprchy a k našemu překvapení velmi bohaté menu, které jsme měli zaplacené v ceně lodních lístků. Čekají nás 2.5 dne na lodi napříč středozemním mořem a pak Maroko, kam se nejen já, ale i můj spojenec velice těšíme.

Den třetí: Tento den se odehrává monotonií plavbou po středozemním moři směrem do Valencie, kde proběhne zastávka. Prošli jsme celou loď křížem krážem občas koukáme v ruzných barech na telku, ale převážnou většinu času koukáme do map, momentálně hlavně Maroko, kolega dost podrobně nastudoval různé cesty i necesty po celém Maroku, ale hlavně opuštěná místa. Nevím jak to budu zvládat s mým BMW jelikož jsem hodně naložen. Kolega Martin ma BMW 800gs a jede pouze na měsíc což známená, že váží o dosti kg méně. Jináč je tu velmi bohatá kuchyně a tak se v klidu přecpáváme, proč NE, když to máme v ceně.

Den čtvrtý: Probouzíme se a zjištujeme, že naše loď již kotví v přístavu Valencie, tady se vykládá a překládá  značné množství nákladu a čekáme, než poplujeme dále směrem Tanger. Bohužel není připojení k internetu a v telefonu došla baterka, tak ani nemůžem navázat spojení. Seznamujeme s osamělým Anglánem, který se na svém BMW 650 rozhodl projet Saharu, je totálně nepřipraven (moto,atd) prý to bude řešit až někde v Maroku a je zjevné, že je hodně free což já osobně mám rád. Doufám, že při svém toulání narazím na více takových lidiček. Své psaní jsem ukončil pauzou, ale nedá mi to, abych ještě pár opravdu zajímavých řadek nedodal. Onen zajímavý přítel Ben alias Anglán nemá ani techničák od moto a na tož zelenou kartu. (to nemluvím o Carnetu). Zjevně to nepovažoval za důležité (to není žert) ,ten člověk se prostě rozhodl jet kam ho cesty dovedou. Zatím mu to klape, ale zítřek ukáže. Jestli se dostane do Maroka tak klobouk dolů, ale je mu to naprosto jedno. Dokonce ani pořadně neví kde jsme. Myslel si že Tunis je nad Marokem je docela dezorientován, nedá se to doslovně popsat, ale fakt borec. Rád bych sním setrval delší dobu,  jelikož tento borec nic neřeší, ale když jsem mu nastínil můj cíl(necíl) cesty, tak sám uznal, že že to bude obtížné. (nicméně dodal:nic není nemožné). Tak zase zítra, ale také možná ne jelikož toho máme moc…sledujte mě…

Fotky z celé cesty budou nahrány během několika dní, cestopis Afrika 2011 prošel rozsáhlou restrukturalizací. Těšte se!

Tak bez mé BMW R1200 GS Adventure bych si cest z daleka tolik neužil, da se i říci těžko bych realizoval . A připravit moto na tak dlouhou cestu a  sbalit VŠE přičemž nebýt za stěhováka je opravdový kumšt a sázka,  jak se smůlou či štěstím na cestě koketovat budete !! Na následujících záběrech bych rad nastínil o jak snadný a tajemný proces se jedná.

Sbaleni můžete být i 30min, je ale možné, že z takovéhoto balení budete mít menšího brouka v hlavě jestli jste půlku důležitého nenechali někde tzv. na místě, kde to nepřehlídnete a opak se stane realitou. Já nenechávám nic náhodě a radši co nevidím na koberci před GéeSem, tak honem rychle doplním. V prvním kole ať je tam toho radši více, stejně pak dojde na losovaní co prostě musí zůstat páč už to prostě není kam nacpat.

Den před odjezdem

Po několika posledních týdnech naplněných dosti nepříjemným stresem z příprav a neustálého chaosu v makovici, jestli je to vše či jsem něco nezapomněl jsem ZVEDL kotvy. Jen pro názornost: Den před odjezdem se mi podařilo šikovně odevzdat techničák GéeSa do depositu namísto techničáku od auta. FAKT k nakousnutí.

DNE 1.4. 2011 Všem blízkým, známejm a kámošům dávám ZDRAVICI a koukejte na mně pořádně myslet !!!!! protože i já možna vzpomenu na Vás zatím Tomáš